Reprodukční medicína

Poruchy menstruačního cyklu jsou u žen v reprodukčním věku poměrně časté. Sekundární amenorea nastane, když pacientka, která prodělala menarche, je 6 měsíců nebo déle bez menstruace; oligomenorea je definována jako prodloužené intervaly mezi menstruačními cykly.

Těhotenství, kojení a menopauza jsou běžné fyziologické příčiny sekundární amenorey. Prevalence sekundární amenorey ze všech ostatních příčin je přibližně 2 % až 5 %. Hormonální porucha vedoucí k narušení normálního menstruačního cyklu je jednou z obecných příčin sekundární amenorey.¹

Hormonální nerovnováha se obvykle vyskytuje v důsledku vystavení se enviromentálnímu stresu např. změna energetické bilance (nadměrná fyzická aktivita, nízký příjem energie), expozice znečisťujícím látkám a psychosociální stres.²

Funkční amenorea souvisí s vážným poškozením reprodukčních funkcí včetně anovulace a neplodnosti. Zdraví žen je u této poruchy narušeno v několika aspektech včetně kosterního systému, kardiovaskulárního systému a psychických problémů. Pacientky s funkční amenoreou vykazují významně vyšší míru deprese a úzkosti ve srovnání se zdravými jedinci.³

Možné terapeutické postupy může navrhnout lékař pouze po pečlivém zhodnocení pacientky. Mohou zahrnovat kombinovanou perorální antikoncepci, hormonální substituční terapii, jen cyklické gestageny (např. perorální mikronizovaný progesteron), nebo některé bylinné přípravky.

Neplodnost je onemocnění definované jako nedosažení úspěšného otěhotnění po 12 měsících pravidelným, nechráněným pohlavním stykem nebo kvůli narušení reprodukční schopnosti člověka buď jako jednotlivce, nebo s partnerem/partnerkou.⁴

Deficit luteální fáze (LPD) je spojován s neplodností a subfertilitou. Je popisován jako stav, kdy produkce ovariálních hormonů není dostatečná k udržení funkčního sekrečního endometria a pro umožnění normální implantace a růstu embrya.

LPD se může vyvinout v důsledku nedostatečné endometriální odpovědi na adekvátní hladiny hormonů. Například se nabízí myšlenka, že některé pacientky mají endometrium se změněnou odpověďí na progesteron, což má za následek snížení plodnosti.⁵

Anovulační problémy jsou zodpovědné za 25 % až 50 % příčin ženské neplodnosti.⁶

Podávání exogenního progesteronu (také nazýváno jako podpora luteální fáze) je běžným prvkem v léčebném režimu neplodnosti, zejména té, která souvisí s technologiemi asistované reprodukce (ART).

Předčasný porod je definován jako živě narozené dítě před dokončeným 37. týdnem těhotenství.  Odhaduje se, že každý rok se předčasně narodí 15 milionů dětí a toto číslo stále stoupá. Více než 1 milion dětí ročně zemře na komplikace předčasného porodu a je to hlavní příčina úmrtí novorozenců (děti v prvních čtyřech týdnech života) a druhá nejčastější příčina úmrtí po zápalu plic u dětí do pěti let.⁷

Asi 30–35 % předčasných porodů je indikováno, 40–45 % jsou spontánní předčasné porody a 25–30 % po předčasné rupture plodových obaů (PPROM). Porody, které jsou spontánní a PPROM, jsou společně označovány jako spontánní předčasné porody.⁸

Komplexní etiopatologie svazaná se syndromem předčasného porodu zahrnuje intrauterinní infekci, děložní ischemii, nadměrnou distenzi dělohy, abnormální alogenní rozpoznávání, alergickou reakci, onemocnění děložního čípku a endokrinní poruchy.⁹

Progesteron jednoznačně hraje důležitou roli v udržení těhotenství. Jedním z hlavních mechanismů působení progesteronu při udržování těhotenství je inhibice kontrakcí myometria.¹⁰